Tchajwan

01 09 2014

V létě 2014 jsem se jel podívat na Tchaj-wan. Nebyl jsem nějak extra daleko po ostrově, jenom víceméně kolem hlavního města Tchaj-pej; nebyl jsem tam nějak extra dlouho; a zase tolik toho o Tchaj-wanu nevim (komunita Čechů na Tchajwanu je v téhle FB skupině). Občas po mě ale někdo chtěl fotky, tak je sem dávám, a protože rád píšu, tak jsem k tomu i něco napsal.

Mám jenom docela hrozný foťák na mobilu, takže i ty fotky jsou hrozné.

Názvy se tu budu snažit psát s českou transkripcí podle Švarného. Pokud chcete pchin-jin, tak to máte blbý; na Tchajwanu ten pchin-jin stejně moc nejede a v anglických nápisech je to vždycky nějaký podivný; jejich oficiální systém zápisu výslovnosti je ču-jin/bopomofo, ale to tu teda psát nebudu, protože to není latinkou a místo “Tchaj-wan” bych pak musel psát něco jako “ㄊㄞˊ ㄨㄢ”; a to byste asi nechtěli.

Politická situace

Nejdřív takový stručný úvod. Tchaj-wan není komunistická Čína a je to samostatná země. Narozdíl od Hong-Kongu nebo Tibetu Tchaj-wan je podle všech možných kritérií samostatný - má samostatnou armádu, policii, soudnictví, volby; všechno nezávislé na komunistické Číně. Pokud jedete z Evropy do Číny, vizum potřebujete; na Tchaj-wan ne.

“Oficiální”, diplomatická linie je trochu složitější, a záleží trochu na tom, kdo zrovna na Tchaj-wanu vládne, a možná ji tu nepopíšu přesně.

Kuomintang (國民黨 / KMT), co vládne zrovna teď, tvrdí, že je jedna Čína, co zahrnuje jak “pevninu”, tak Tchaj-wan…

…ale mají na ní nárok oni a komunisti jí drží ilegálně.

¯\_(ツ)_/¯

Naopak hlavní opoziční strana tvrdí, že Tchaj-wan je samostatná země. To je přitom faktický stav - fakticky je TW samostatná země, tečka.

Čína přitom preferuje ten zvláštní postoj KMT, protože má blíž ke “sjednocené Číně”, než nezávislost TW. Jestli to dobře chápu.

Diplomaticky Tchaj-wan snad žádná země v Evropě kromě Vatikánu neuznává. Zrovna nedávno náš praesident cítil potřebu zdůraznit, že my teda Tchaj-wan neuznáváme.

¯\_(ツ)_/¯

Velmi stručná historie

Historie Tchaj-wanu je taková komplikovanější a vlastně jí moc neznám, takže vás musím odkázat spíš na anglickou wikipedii.

Nějak tak stručně - a omlouvám se za nepřesnosti (opravy mi pište na mail). Tchaj-wanu střídavě vládli Evropani (odkud je portugalský název Formosa) a Číňani a nebudu se o tom moc rozepisovat, protože o tom skutečně moc nevím, a přeskočím rovnou na Japonce.

Koncem 19. a začátkem 20. století vládli Tchaj-wanu Japonci; Japonsko Tchaj-wan ekonomicky a kulturně pozvedlo, a proto je dodnes na Tchaj-wanu Japonsko a jeho kultura velmi oblíbená, narozdíl od zbytku Asie, co Japonce úplně nemusí; na Tchajwanu tedy všude koupíte manga, sushi, vidíte figurky Totora a Hatsune Miku apod. (Jako ve zbytku Asie je ale i tady populární Korea a její továrny na hudbu a filmy.)

V pevninské Číně někdy kolem roku 1912 svrhnul Sunjatsen (pozn) dynastii Čching a založil moderní čínskou republiku a stranu KMT. Sunjatsena mají rádi jak komunisti, tak Tchajwanci (teda…. většinou).

Takhle vypadal.

Pak se staly malé drobnosti, jejichž pořadí a konkrétní historie se mi plete, a to konkrétně 2. světová válka a občanská válka v Číně. Výsledek byl, že komunisti vysunuli Čankajška (foto níž) a jeho KMT na Tchajwan.

Kdybyste si ale mysleli, že vláda KMT na Tchajwanu byla nějak demokratická (protože byl proti komunistům), tak to zas tak moc ne. V roce 1947 proběhl takzvaný 228 Masakr (jméno podle data, 28. února), kdy KMT povraždil kolem 20 tisíc původních obyvatel, a následně na 30 let zavedl stanné právo - tomuto období se doteď říká bílý teror; vláda “jedné strany” na Tchaj-wanu padla spolu se stanným právem až kolem roku 1987 a KMT se stala normální stranou (v tuhle chvíli je vládnoucí); znak KMT (to sluníčko) je např. ale pořád na vlajce Tchaj-wanu.

V současné chvíli je tedy na Tchajwanu poměrně standardní demokracie, ačkoliv detaily politické situace neznám až tak dobře.

Demografie

Na Tchaj-wanu je 23 milionů lidí (tj. cca 2.5 Česka), je velký 36 tisíc km^2 (tj. cca půl Česka). 2% lidí jsou původní Tchajwanci, co mluví něčím, co není moc čínština. Ze zbytku je, podle wikipedie, 14% Číňanů přisunutých z pevniny a zbytek jsou Hakka a Hokkien, což jsou etnicky něco jako Číňani, ale jistý si tím nejsem.

Byl jsem převážně v Tchaj-peji, což je hlavní město, kde je 2,6 milionů lidí. A tím bych úvod asi skončil a budu konečně postovat fotky.

Peitou (北投)

Bydlel jsem v hostelu ve čtvrti Peitou, co jsem si našel na airbnb (odkaz vede na hostel). Hned vedle hostelu jsou nějaký sirný lázně a takový nějaký věci, takže to tam hrozně smrdělo sírou, a to celá čtvrť.

Náhodné ulice

Fotil jsem si náhodné ulice.

Na TW se mi hrozně líbí, jak je tam spousty všeho. Strašně moc obchodů. Strašně moc restaurací. Strašně moc bubble-tea stánečků, stánečků s hadrama, stánečků s mobilama, elektronikou, strašně moc nápisů a blikajících věcí. A taky docela dost lidí (a skútrů). A občas náhodně nějaký pidichrám nebo oltářík.

Telefony jsou tam, mimochodem, hrozně levné, asi proto, že TW je největším výrobcem mobilů. Ale samozřejmě po příjezdu do ČR musíte telefon proclít, nebo tak něco.

Domy nejsou nějak extra hezké nebo opravené (ale zase to dohání všemi těmi nápisy a lampionky, takže za mě dobrý). Na posledních pár fotkách je jakási obludka, co jsem jí potkal u Sunjatsenova pomníku. Byla tak ošklivá, že jsem si jí musel vyfotit.

Takhle nějak vypadá jízdní řád autobusu. No.

Večerky

Na Tchaj-wanu je strašně večerek (“convenience store”).

Opravdu strašně. Nejvíc na metr čtvereční na světě. Nejčastější je asi 7/eleven.

A jsou super.

Skutečně v každé večerce se můžete docela dobře najíst. V každé z nich tam plavou ve slané vodě takovéhle vařené věci, co si fakt velmi levně můžete dát, zalít vodou a ještě tam u stolku sníst.

Nebo si dát hrozně levné suši - na poslední fotce je krabička se suši a ještě něčím z mražáku za skoro přesně 40 českých korun.

(Teď se mnou ale Češi v diskuzi na facebooku nesouhlasí, že je to tam prý dražší. Hm. Hádat se nebudu. O moc dražší, než tady v Praze, tam nic rozhodně neni.)

Protože na Tchajwanu se čaj pěstuje (hlavně wu-lungy), je čaj všude. Docela mě ale překvapilo, že jsem viděl docela málo “čajoven” (takových těch, jak jsou u nás) a když už jsem je viděl, tak se snažily být “po japonsku”. (Nepočítám Ťiu-fen, tam jich bylo spousty.) Možná jsem blbě hledal, nevim.

Co na Tchajwanu ale je, a všude, je BUBBLE TEA. A to je naprosto super věc, u které jsem rád, že se z Asie dostává i k nám (narozdíl od módy selfie tyčí, ale to je asi na jindy). Kromě toho ve všech večerkách mají strašné množství ice tea, co je neslazené!!!! Proč nemůžu koupit neslazené ice tea i u nás? Je to takový problém? Proč?!?

Každopádně, tohle je všechno výběr ledových čajů v jednom obchodě (na poslední fotce nějaký čaj z automatu).

A ve větších večerkách je i pekárna.

Pivo Hello kitty. Broskvové. U nás by asi neprošlo.

Metro

Metro je tam docela fajn.

Ve všech stanicích metra funguje wifi zdarma, stejně jako po většině pamětihodnostech a po půlce města. Což zní dobře, ale zas tak úžasné to není. Pro přístup na wifi se musíte registrovat ve speciální budce, kde Vám dají jméno a heslo; potřebujete na to cestovní pas, a takový úředník musí Vaší zem najít v seznamu zemí - což byl z nějakého důvodu problém, protože neznal Českou Republiku (na “ťie-ke” se ale chytnul); ta síť není nijak extra rychlá; věčně ukazuje “přihlašovací” obrazovku.

Mnohem lepší je si prostě ve večerce koupit SIMkartu s předplacenými daty a brouzdat na mobilu; mobilní internet je strašně rychlý, funguje v celém metru.

Jak je vidět na fotce - v metru mají tam karty, na které se nabíjí předem peníze, a ty se pak odečítají na turniketech.

Pozor, nefoťte slečnám kalhotky, nesluší se to.

Chrám Lung-šan (龍山寺)

Nejvíc fotek mám z různých chrámů, protože jsou tak to nejhezčí - většina města ve skutečnosti není moc hezká nebo historická a ty paneláky, no, nejsou nejhezčí a nejopravenější. Tohle je Lung-šan (en wiki) - jeden z hlavních chrámů ve městě.

Na chrámech je zajímavý ten synkretismus, na který nejsem z Evropy moc zvyklý. Ve stejném chrámě je vedle sebe Buddha a nějací jeho rukatí Boddhisatvové, pak nějaký lokální bůh války, drak oslavující narození Konfucia, a něco taoistického.

Jak mi na místě vysvětlila Nguyen, v Asii to tak nějak chodí - abych jí citoval, proč se hádat, když všichni říkají vlastně totéž.

Je to zajímavé. U nás si podřezávají krky muslimové a křesťani, přitom k sobě mají podle mě mnohem blíž, než buddhismus, taoismus a konfucionismus. Neumim říct, jestli je to dobře, nebo špatně, ale rozhodně je to nezvyklé.

Konfuciánský chrám (孔子廟)

Tohle je konfuciánský chrám (en wiki). Na něm mě zaujalo hlavně to, jak byl vyjímečně strohý a s mnohem menším množstvím obrázečků a tak, než ostatní chrámy tam.

Neviděl jsem tam prvky jiných náboženství, jenom konfuciánského draka. A teda veverku.

Chrám Sing-tchien (行天宮)

V chrámu Sing-tchien (en wiki) (pchin-jin Xingtian, někdy Hsing Tian), který je (opět) synkretický - ale hlavně tak nějak zvláštně taoistický - bylo asi nejvíc lidí; neumím říct, jestli je největší, ale prý patří k novějším (1967).

Na začátku mi do záběru vlezl autobus s reklamou na Guardians of the Galaxy.

Proč je tolik jídla na poslední fotce? Taky mě to zaujalo. Těchhle stolů s jídlem bylo po Tchajpeji spousta.

Pak mi Nguyen vysvětlila, že je zrovna měsíc duchů (víc info na en wiki nebo třeba tady). To znamená, že se na měsíc otevře asijské peklo a po zemi létají duchové. A aby nedělali špatné věci, tak se jim takhle nechává jídlo, duch si bude (duchovně) žrát to jídlo a nebude strašit lidi.

Mimochodem. Nějací Angličané, co jsem je potkal v hostelu, plánovali jet někam trajektem. A místními jim bylo doporučeno, že je dobré to stihnout, než skončí tenhle měsíc - protože jsou trajekty prázdné a levnější, protože je stahují dolů tihle duchové.

Jo jinak ano, některé chrámy jsou takhle “otevřené”, jiné jsou zastřešenější.

Tady stojí lidi ve frontě na odčarování od zlých duchů, nebo tak něco. Bylo jich tam hodně, a divně se na mě dívali, když jsem si je fotil.

Asi je na čase zmínit, jak se v Asii v chrámech modlí (což mi teda taky vysvětlila Nguyen, ale dá se to najít i jinde - ačkoliv na wikipedii toho teda moc není). Konkrétních fotek zase tolik nemám, protože když už jsem věděl, tak jsem moc nefotil - tj. teď budu chvíli ukazovat didaktické fotky z wikipedie a různě z celé východní Asie.

U vchodu do chrámu si koupíte za pár korun bambusové tyčinky, co vypadají nerozbalené nějak takhle

a zapálíte je na ohni, co hoří nějak takhle

Je neslušné je sfoukávat nebo nějak sklepávat, když vám začnou hořet moc, protože tím byste urazili Buddhu (nebo někoho v tom smyslu).

Pak si něco přejete, a chodíte od oltáříku k oltáříku, a u každého si dáte ty vonné tyčinky nad hlavu a trochu s nima třepete…

…a u každého pod-oltáříku hodíte jednu tyčinku do takové “kádě” (nevim, jak se tomu řiká správně), kde už jich spousta je, a kde je necháte dohořet. Někdy tam je písek, do kterého se to zabodne, někdy je ta káď taková dutější. Někdy je větší, někdy je menší.

Ty kádě jsou vidět na některých mých fotkách.

Když takhle obcházíte ten chrám, tak si něco přejete. Když dojdete na konec, už nemáte hořící tyčinky, a jsou tam takové dřevěné věci, co vypadají trochu jako šutry, kterým se říká “ťiao pej”, které vypadají takhle - a mají různé velikosti

Vezmete vždycky dva tyhle “kameny” (říkám kameny, ale jsou přitom ze dřeva), pořád si přejete tu věc od předtim, a mrštíte s kamenama o zem. Mají vždy jednu stranu hladkou a jednu kulatou; pokud dopadne každá jinak, tak je to dobře a přání se splní (něco jako “jin” a “jang”, nevim); když dopadnou stejně, tak je to blbý; a když dopadnou nějak divně (třeba stojí, nebo tak), tak vám bohové nerozuměli a ptáte se nějak mimo.

Tak zase zpátky k mým fotkám. Na první fotce je vidět ta “káď”, na druhé tam nějaká Číňanka něco hází (a já jí u toho fotím mobilem a připadám si blbě).

Snažil jsem se zjitit, co je to vlastně za boha, kterému stojí ten chrám. Zjistil jsem něco ve smyslu - “byl to generál, a byl tak dobrý generál, až z něj byl bůh jako Konfucius”.

Tak jo.

Chrám Šan-tao (善導寺)

Chrám Šan-tao (en wiki), co je čistě Buddhistický, jsem našel úplně náhodou. Je hrozně obří, má několik pater a nějaké přilehlé budovy, ale byl úplně prázdný a nikdo tam nebyl. Netušim proč.

Modlitební počítadlo má popisek arabsky, protože je evidentně jedno, jestli počítá modlitby Alláhovi nebo Buddhovi.

Sunjatsenův pomník

Sunjatsen je národní hrdina - jak Tchajwanců, tak Číňanů. Tohle je jeho pomník. (Z pomníku nekouká věž, to jsem to jenom blbě vyfotil, to jenom zpoza pomníku kouká nedaleký 101 - výšková budova).

Sunjatsen stojící, klečící. (A v mnoha dalších polohách, které už jsem nefotil.)

Opera / divadlo / Čankajškův pomník

Na rozměry největší monument je určitě Čankajškův pomník, u kterého je národní opera a národní divadlo. Opera i divadlo jsou postaveny v “tradičním” čínském stylu, ale jsou poměrně nové (1987). Čankajškův pomník je také poměrně nový (1980) a je fakt velký.

Co na fotce moc nepopíšu je to ukrutné vedro, které na velké ploše bez střech v půlce srpna v polednech v subtropech panuje.

101

101 (čteno jako anglické one-o-one) je nejvyšší budova v Tchajpeji, a snad jediná pořádná výšková budova tam. Je jí vidět skutečně odevšud.

Pokud se Vám zdá 101 jako hloupý název, tak budova vedle se jmenuje “World Trade Center”. No. To je lepší to 101.

Nějak jsem se nedostal k tomu podívat se dovnitř. Ale zvenku vypadá fakt hezky, jak ve dne, tak v noci.

Lanovka

Za Tchaj-pejem jsou menší hory, a vede mezi nimi lanovka.

První zastávka, nepočítaje nástupní dole, je Tchaj-pejské zoo, kde jsem nebyl a někdy ještě být musím. Druhá zastávka je chrám Č’-nan. A třetí zastávka je Mao-kchung - město, kde se kdysi pěstoval čaj (nebo tak něco).

Mao-kchung (貓空)

Mao-kchung (Mao-kong) je město/vesnice, kde se dřív pěstoval čaj, a dneska tam v podstatě nic neni.

Jsou tam jenom takové dost zoufalé čajovníky. Je fakt, že jsem tam poprvé viděl čajovník naživo - zkoušel jsem si trhat listy a čuchat k nim, jako čaj to rozhodně nevonělo. 2/10.

Jsou tam docela hezké turistické stezky lesem, kde jsou docela velcí pavouci. Nahoře jsme si koupili chobotnici na špejli. Nebyla nic moc.

Chrám Č-nan (指南宮)

Chrám Č-nan (Zhi-nan nebo Chi-nan) (en wiki) je chrám na hoře Chou-šan za Tchajpejem u stejnojmenné stanice lanovky.

Jako vždy jde o synkretismus buddhismu, taoismu, konfuciánství a možná něčeho dalšího. Spíš než o jeden chrám jde o víc chrámů párset metrů vedle sebe. A jsou to chrámy velké a nádherné. Nejsou nějak extra staré (nejstarší je 1890, nejmladší 1973), ale to není na Tchajwanu stejně skoro nic.

Na poslední fotce je poměrně nezvyklý “černý” Buddha (veprostřed, za Putajem), co narozdíl od ostatních nevypadá jako Číňan. Je to proto, že je to dar z Thajska od jakéhosi thajského generála, co se zde nějak skrýval, a slíbil, že až zase bude u moci, tak nějakého Buddhu pošle. Tak poslal, a Buddha tam je.

Další náhodné věci z Tchajpeje, ošklivě vyfocené

Jedna z “cool” věcí, co v Tchajpeji jsou, jsou tzv. night markety. Nejenom, že je v Tchajpeji strašně moc večerek na každé ulici, ale aby toho nebylo málo, tak v každé druhé části města je tzv. “noční market” - prostě trh, kde je spousta lidí, spousta stánků, spousta krámů, a je to tak trochu “insane”. A je to super. Většina stánkařů to balí tak do jedné ráno.

Bohužel bez čínštiny to nejde až tak dobře (a moje čínština mi úplně nestačila, jak jsem smutně zjistil). Takže doporučuju buď umět čínsky, nebo si vzít s sebou někoho, kdo umí, třeba z hostelu nebo tak. Dokonce ani prostitutky (kterých jinak moc nepotkáte), co se mě snažily svést, neuměly anglicky, čímž mě trochu zklamaly.

Z night marketů v noci nemám ani jednu fotku. Mám pár fotek z night marketu ve dne, ale to není úplně ono.

Tohle je nějaká historická brána do Tchajpeje. (Jak tam až tolik historických věcí není, min. při srovnání s městy u nás, tak si jich zase poměrně cení.)

Tohle je součást parku v Tchaj-peji, který byl postaven po uvolnění poměrů jako pomník obětem incidentu 228, viz výše.

Tohle je národní muzeum. Je tam spousta věcí z celé Číny a nedá se to úplně všechno projít. Vevnitř se nesmí fotit, tak fotky nemám. Spolu se vstupenkou dostanete iPod Touch se sluchátky, na kterém běží aplikace, která anglicky všechno předčítá, takže tohohle se bát nemusíte.

iPod šel “hacknout” (admin. heslo 5555) a šlo se přes něj dostat na internet a poslouchat písničky přes iTunes.

Ač Tchajpej v noci docela žije (pořád někde něco svítí a bliká, všude jsou night markety, ze kterých nemám ani fotku, sakra), tak jsme tam neviděli moc nočních klubů, barů a v noci otevřených hospod. A to tak, že skoro nula.

Jedna z hospod, co jsme našli přes Google Maps, byl Revolver, což je hospoda evropského stylu, kterou mají nějací Britové, a tak půlka lidí jsou tam běloši (což je asi nejvíc, co jsem na Tchajwanu viděl). Skutečně to pro mě byl takový chvilkový návrat “domů”.

V patře hrála nějaká místní kapela dost hrozný rock. A to je vše, co z toho klubu mám, protože dál jsem tam už jenom pil pivo (tchajwanské, ale docela dobré).

Když chcete jíst v restauraci (i těch lepších), dají Vám takovýhle lístek a tužku, kde si máte zaškrtnout, co chcete. LOLOLOL.

Anglicky většinou v restauracích (nepočítám-li nadnárodní řetězce) nikdo moc neumí, a když, tak s šíleným přízvukem, takže objednávání je zábavné.

Na druhou stranu je místní jídlo fakt hrozně dobré a docela levné, takže to stojí za tu námahu, ačkoliv překládat přes aplikaci Pleco všechno písmeno po písmenu je fakt dooooocela zdlouhavé. Note to self: do příště víc nacvičit názvy jídel.

Mimochodem. V pevninské Číně jsem nebyl, takže nemůžu 100% soudit (a někdy se tam chci podívat). Ale čínské restaurace v ČR …. eeeeeee…. jsou v podstatě české jídlo s exotickou omáčkou. Popravdě mi víc podobné tomu, co jsem jedl na Tchajwanu, přijdou pražské vietnamské restaurace a jejich Phở.

No. Každopádně, když experimentovat nechcete, můžete třeba do mekáče. Tohle léto měli hamburgery s ananasem a krevetami. A bylo to docela dobré.

Tohle je nějaká část Tchajpeje, co už jsem přesně zapomněl, jak se jmenuje. Sorry!

Ťi-lung (基隆)

Kromě Tchajpeje jsem byl i v městě Ťilung (tam psáno Keelung a vyslovováno s “k”, ne s “ť”). Je to kousek od Tchajpeje vlakem.

Park Čung-čeng (中正)

Nad Ťi-lungem je park Čung-čeng (najdete přepsané různě jako Zhong Zheng, Chung Cheng, Jhong Jheng), který jsme objevili náhodou, ale líbil se nám. Na dvou posledních fotkách je pomník padlých, nebo tak něco.

Po cestě nahoru jsme viděli chrám, co úplně nevím, jak se jmenuje, ale evidentně byl ověšen obrázky, protože se tam nedávno odehrávaly oslavy, nějak související s měsícem duchů. Vypadal hodně vesele.

Oslavy jsme nějak těsně propásli, snad o den. Kdybysme nepropásli, vypadalo by to tam nějak takhle. Ale propásli.

Na vrcholu Čung-čengu je velká socha bohyně Kuan jin (původně mužský indický boddhisatva, co nějak zmutoval v čínskou princeznu) a chrám, který jsem někde našel, že se jmenuje Da-fo, ale nejsem si jistý.

Zaujala mě tam hlavně obří svastika (samozřejmě). Kromě toho je vidět velká Kuan jin, k tomu sedící Putaj (což je původně hubený Buddha budoucnosti, co nějak zmutoval v tlustého čínského zenového mnicha), zubící se lvi a slon, co má koule.

Ťiu-fen (九份)

Ťiu-fen je turistické město lomeno vesnice, které je známé hlavně tím, jak “retro” vypadá.

V roce 1989 zde byl natočen Tchajwanský film Město smutku o již zmiňovaném incidentu 228 a následném bílém teroru, čímž se město stalo mírně slavné.

V roce 2001 potom japonský režisér anime Hajao Mijazaki natočil kouzelný film Cesta do fantazie (Spirited Away), který se údajně inspiroval atmosférou tohoto městečka.

poster

Díky tomu je ve městě strašlivé množství lidí, převážně Japonců. (Nikde jinde jsem na Taiwanu tolik japonštiny neslyšel.)

Přes den nemá cenu do města chodit, protože je tam jenom tlačenice a nic moc k vidění…

… město je kouzelné až navečer, kdy se rozsvítí lampiony (tlačenice ale nepřestane, spíš naopak). Snažil jsem se to vyfotit, ale v noci je můj mobil jako fotoaparát ještě nepoužitelnější, než za dne.

Kdyby tam nebylo tak strašně turistů, bylo by to tam i krásné.

Svastiky

Protože jsem dítě, měl jsem radost, když jsem viděl svastiku, kterých bylo po městě spousta. Tak jsem si je chvíli fotil a sbíral.

Pak mě to teda přestalo bavit, protože to bylo trochu monotónní. Ale i tak si všechny ty obrácené hákáče užijte.

Závěrem

Jestli nevíte, kam jet, a chcete jet někam, kam zas až tolik Evropanů nejezdí, tak jeďte na Tchajwan, je to tam super. Nejsou potřeba víza (do 90 dní), tj. stačí sednout na letadlo a vízum dostanate při příjezdu na letišti. Je to extrémně bezpečná země. Všichni jsou tam hrozně milí. Cenově myslím, že jsou věci o něco levnější, než v ČR, ale zase ne nějak výrazně moc; podle ministerstva zahraničních věcí jsou tam věci dokonce dražší, já si to nemyslim.

Jenom doporučuju víc, než já, plánovat, kam pojedete; já byl v podstatě jenom kolem hlavního města.

Taky doporučuju umět čínsky líp, než to umím já. Tak nějak jsem doufal, že se budu chytat o něco víc, a teda moc ne, no.

Asi bych se tam někam podíval znova. Nebo možná do mainlandu. Nebo možná někam jinam. Uvidíme.