Proč jsem (byl) v pirátské straně?

13 10 2012

V roce 2012 (tak nějak) jsem vstoupil k pirátům. V roce 2013 (tak nějak) jsem vystoupil. Mezitím jsem stačil napsat článek "proč jsem v pirátské straně". Vyšel také na pirátských novinách. Zpětně musím zhodnotit, že nedává moc smysl a že jsem se až příliš nechal unést světem tekoucích bitů; ale nechávám to tu, protože proč ne.

V současné době už tedy u pirátů nejsem.

Proč jsem v pirátské straně

Každou vteřinou protečou sítí miliardy bitů.

Některé z bitů jsou otisky reality, rozdělené do tří barevných složek, smrsknuté na součet sinusoid, poslané rychlostí světla kabelem pod oceánem směrem na server někde v Palo Altu, kde se fotka východu slunce nad Kilimandžárem stane další z miliard key-value párů ve skutečně Velké Tabulce.

Některé z bitů jsou revoluční nápady, co pět měsíců odteď kompletně změní některý z průmyslů, pomůže posunout vědecké poznání o něco dál, změní svět zase o něco k lepšímu.

Některé z bitů jsou viry americké a izraelské výroby, snažící se dostat do Íránských centrifug. Některé z nich pocházejí od skupiny čínských hackerů, o nichž se oficiálně nic neví - odkud jsou, pro koho a proč dělají - jenom to, že jsou kurva dobří. Některé z nich jsou z ruských všechno-je-tu-legální serverů, kde spammeři spamují, viry se šíří, a farmy botnetů si vydělávají jenom tím, že na nic netušících počítačích minují BitCoin, kryptografické zlato dvacátého prvního století.

Některé z bitů jsou pseudonáhodná data - něco, co na první pohled vypadá jako zmatený šum bitů, ale ve skutečnosti jde o data člověka, který si váží svého soukromí - data, zašifrovaná veřejně dostupnými a známými algoritmy, založenými na násobení a mocnění velkých prvočísel v ještě větším prvočíselném okruhu, což je něco, čím Diffie s Hellmanem s tužkou a papírem udělali už v sedmdesátých letech čáru přes rozpočet NSA, CIA a dalším špehům, co si nemůžou pomoci a prostě Musí Poslouchat, co asymetrická kryptografie v podání Rivesta, Shamira, Adlemana dovedla k dokonalosti, a hnutí cypherpunku naimplementovalo v implementacích jako PGP, OpenSSL nebo Tor.

Neberme na lehkou váhu to, že dnes můžeme opravdu po nezabezpečené lince pomocí veřejně známých technologií mluvit s kýmkoliv na druhé straně světa, aniž by nás kdokoliv špehoval.

A vládám se to nelíbí. Vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických náhle zjistily, že tu před nimi leží něco, co nejde zkontrolovat. Co nejde zastavit. A to, co zasadili Diffie s Hellmanem v roce 1976 u papíru a knih o algebře teď najednou otevírá cesty k informacím lidem v Íránu, Číně, USA. To, co začínalo v mailovém listu cypherpunkerů teď shazuje diktátorské režimy na blízkém východě.

A vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických kolem sebe najednou začínají kopat, a jako odpověď sledují ještě desekrát tolik, co předtím, a jako odpověď začínají zakazovat ještě desetkrát tolik, co předtím. A využívají legální i podpásové ataky, aby si nad elektronickým světem udržely kontrolu (přičemž megakorporace jim zdatně sekundují - protože pro CISCO a NOKII je obchod s cenzorskou Čínou jako každý jiný). A ač bych rád řekl opak, tak se v kontrole i Vašich elektronických kroků stávají efektivnějšími a efektivnějšími a sledují čím dál tím raději.

Na co se teď musíme ptát je - necháme je?

Doufám, že ne.

A proto jsem v pirátské straně.

Naopak - některé z bitů jsou filmy, hudba nebo knížky - kultura, která byla od nepaměti sdělována a sdílena od člověka k člověku, od doby, kdy jeden lovec nakreslil na skálu obrázek mamuta tak, aby ho vidělo co nejvíc dalších lovců; od doby, kdy lidé začli vyprávět příběhy o posvátných horách a u ohňů zpívat písně, co mysl přenesou jinam, a jedině vyprávěním příběhů, jedině přenosem obrazu ze člověka na člověka vytváří společně sdílenou kulturu - něco, čím se člověk liší od zvířete, něco, co už od nepaměti nepatří jedné osobě.

A stejně, jako jsme kdysi dávno vyprávěli a navzájem si sdíleli příběhy o hrdinech, kteří přeplavali oceány, prali se s draky a spravedlivě vládli nad zemí, stejně tak dnes žasneme nad superhrdiny v masce, žasneme nad hudbou, která v nás vyvolá cosi prapůvodního, a je nám jedno, že jsme poslední příběh hrdiny - který už sice nekolí ohavného Grendela rodu Kainova, ale zase umí lépe střílet a vodku s martini chce protřepat, nemíchat - už nesdíleli u ohně, ale prostřednictvím decentralizované peer-to-peer sítě a tím, že jsme si vůbec dovolili něco takového udělat, jsme porušili několik mezinárodních zákonů --- protože sdílení kultury a informací je natolik lidské, přirozené a normální, že někde vevnitř víme, že tohle není zločin - že tohle je něco, co člověk prostě dělá.

Sdílení je normální, a podle statistik internetového trafficu nejsem sám, kdo si to myslí. Některé vlivné skupiny si to nemyslí a pod záminkou zastupování autorů se snaží omezit osobní svobody.

Doufám, že se jim to nepodaří.

A proto jsem v pirátské straně.